Tvůj pohled pálí jako plamen,
co v noci spálí klidný sen.
V očích máš moře, divný kámen,
co láme duši každý den.
Tvé vlasy jsou slunce z rána,
co hladí světlem tichý kout.
Jsem loď co do neznáma,
chce v bouři tvého dechu plout.
Tvůj smích je řeka, divoká, živá,
proudí mi žilami, dravá a chtivá.
Jsem v tobě ztracena, tvůj stín, tvůj sen,
jen řekni slovo a shořím v něm.
Tak přistup blíž a nech mne shořet,
v tom plameni co s tebou znám.
Ať láska zběsilá nás zmůže,
ať ztratím rozum.. Ne! Chci dál!