Nebesa..

Chtěl bych mít postel s nebesy,
alespoň jediný den...
Snad tě to, milá, neděsí,
je to můj odvěký sen...

Tohleto bláznivé přání,
tíží mne od dětských let...
Nebesa, nejsou však k mání,
jinak bych kupoval hned!

Nebesa modrá, jak obloha,
lehounká jako vánek...
To přece musí být pohoda,
a hlavně sladký spánek...

Z pohádek, možná ze zámku,
chytil mne takový nápad...
Odpusť si štiplavou poznámku,
snaž se mne přeci chápat..

Z těch nebes nepadaj kroupy,
chtěl bych je mít každou noc...
Občas si připadám hloupý,
ale jen trošku, ne moc..

Lůžko ze dřeva a hedvábí..
pro prince.. pro princeznu...
Žádný sen mě tolik nevábí,
když sním, jak tě v ní naleznu...

V oázu klidu a bezpečí,
k večeru postel se změní...
že život žít se dá, přesvědčí,
ve spánku, v lásce a snění...

Však zatím, malou, ač měkkou,
postýlku bez nebes mám...
po tvářích dvě slzy stekou,
to proto, že jsem v ní sám...