Insomnie

Nechci se probudit,
dál na snových loukách bloudit.
Dlaněmi prohrabat obilné klasy,
cítit na tváři vánek bezhlasý.

Bez spěchu
ulehnout do mechu.
Obejmout ji,
tu, co mám nejraději.

Na víčkách obrazce slunečního jasu,
vložit krásný květ do vlasů.
Pak ráno mě vytrhne,
mým světem pohrdne.

Sny mi v mysli
dělají šrámy.
Přes den klamou mé smysly,
realita mě táhne spirálami.

Ráno rány a šrámy pálí,
sním, abychom se zase setkali.
Nechci se probudit, chci být s ní.
Nechci se probudit ze země sluneční.