Budeš můj domov?

Tvoje objevení,
Bylo tak náhlé,
Jako kdyby zář pronikla do mé duše,
Zrovna v tu chvíli,
Co jsem si myslel že už šance nebude.
Cosi křehkého,
Se mi prolomilo v ten den,
A od tý doby,
Bylo to jinak.
Někdy,
Pozoruju Tebe přes dalekohled,
Přejicí si abych se Tě dotkl,
Jemně,
Láskyplně,
Jako kdyby poprvé se dotýkám klavíru,
Ale mé ruce už ví jak na něm zahrát pár not.
Někdy,
Se mi ozveš,
A naše konverzace samy od sebe tančí,
Aniž bychom se zamysleli oč je řeč.
Stále si pamatuju,
Ten pocit,
Když jsem Tě objímal.
Čas se zastavil,
A já se schoval,
Někam,
Kde je mi dobře,
Tam,
Kde cítím jakési pouto,
Něco... ne... někdo,
Koho chci nazývat svým domovem.
A náhle se mi ani už nechce umírat,
Chce se mi žít,
v Tvých náručích,
Mezitím co se na sebe navzájem koukáme,
Jako tehdy,
Před tím,
Než jsem Tě objímal.