Ach, jaká to noc!
Ach, jaká to noc!
Anotace: vzpomínky na mládí, na trampování...
foto: mapato archiv
ACH, JAKÁ TO NOC !
připlula tiše
za vůně červánků
jako když voní růže
tobě do spánku
pak rozezvučelo se klekání
mě vždy neklid ba až hrůzu nahání
jako by odháklo další sousto času
kdy ještě schopen budu
rozeznat tvou krásu
a krásu luk, lesů a strání
jsem pořád ten kluk
který jako vítr se tu prohání
tenkrát jako dnes měsíc se mnou laškuje
myslí si, že stříbro do vlasů mi čaruje
přitom je to čas
který v hrsti má každého z nás
i ten měsíc bez námahy přežije
však najednou se schová za mraky
a já abych dělal zázraky
a našel tu správnou cestu
to ještě nevěděl jsem
že budu taky ženatý
a že vybral jsem si tu nejsladší nevěstu
zatím ale ještě jdu temnou nocí touhle lesní pěšinou
od nádraží až k seníku "Náhoda"
přijel jsem poslední mašinou
je to divný pocit tak sám v temném lese
za nočních zvuků
za kterých kdejaký hrdina se třese
ale jdeš dál, i když se bojíš
na zádech teletinu
pod ní stočenou deku
je ti asi tak šestnáct a myslíš si,
že znáš svět
no, zamyslel jsem se trochu
ale povím ti starý brachu
je to dnes ale krásná noc
básník by asi řekl vlahá
teď ale si půjdu ještě zdřímnout
přece jen už mě to trochu zmáhá
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Aj, ty krasavče... víš, že ta fotka odvádí pozornost???:-)))
Mám vyzkoušeno:-)
Já musela ten textík 3x znova načínat:-)))*
13.06.2025 15:47:15 | cappuccinogirl
no, asi jsem dělal překlepy...díky Ty milá capučínková, jsem moc rád, že jsi u mě byla...vm
14.06.2025 19:55:54 | mapato
Jj, vzpomínky. Spaní pod širákem. Dnes se mnou nikdo nechce ani do stanu. Prej jenom hotel.:-)
12.06.2025 19:50:55 | Jiří I.Zahradník
no jo, tak si po "společném rozjímání" můžeš ustlat třeba na lavičce před hotelem, třeba i s trochou fernetu v láhvi a se vzpomínkama minulých staletí...měj se fajn Jiří a moc děkuju!, vm
13.06.2025 05:19:27 | mapato
Dám si pár nocí pod širákem doma na zahradě,
před hotelem by mě mohli sebrat za potulku. :-)
Přeju krásný léto a mnoho vlahých, voňavých nocí.
13.06.2025 11:47:24 | Jiří I.Zahradník
Jsem si vzpoměl - ach, bez demence se poměl. Jak v jedné chvíli můj 2O6cm vysoký děda řekl mé drobné babičce (tedy popravdě, asi jsem tu demenci tak nezahnal) tak jen rekonstrukce paměti.
Seděl jsem s nimi o prázdninách u kuchyňského stolu a jedl hovězí polévku - tak to vím jistě, protože moje dojč babi, vařila je polévky dvě. Ajntopf a hovězí. Děda usrkl se lžíce a pohlédl na babi.
"Šmakuje mi Ellén, i tobě, viď Karlouši?" přikývl jsem.
"Upečeš nám k snídani štrůdl?" přidal si, a mlsně pohlédl na usmívající se babi.
"Ja, vy můj nenasyti!" a pak se to stalo! Ten dobrý a velikánský pecen masa děda, pozvedl ruku a pohladil ji po šedinach.
"Naše babi má v stříbře vlasů hlavu kamínku diamantu. Jsi náš šperk!"
Babi se usmála a pohladila jeho svalnaté předloktí. Sklopila oči a řekla. "ale titýý"
Byl jsem tenkrát ohromen, jak děda babičku má rád a jako pitomicovi mi přišlo na mysl "už abych byl tak starý!"
No a vida Vláďo. Je to tady! Ani to stáří není tak marný. A já myslím, že pro tebe je to prožívaná realita. Tak si někdy u polévky vzpomeň... a pohlaď.
12.06.2025 14:31:31 | šerý
Moc děkuju, šerý...a hladím, hezký příběh...tak si užívej, s tímto příběhem v zátylku. Měj se, kamaráde, bis später du Eintopf! Vm
13.06.2025 05:14:07 | mapato
