Tiše spím v kokonu z hedvábí
a skoro nic sem nedoléhá,
se sluncem za víčky sladce sním
o tom, jak dotýká se něha
Tiše spím a na svou chvíli čekám,
co ze mne bude, ještě netuším,
ještě si nechci hebký kokon svlékat,
houpá mě vítr v listech moruší
Jedna z nejlepších regenerací od mašinerie světa a doby, jsou dotyky něhy. Tedy já to tak alespoň mám a ty Lexi, si to poeticky pěkně rozehrála.*
28.06.2025 11:48:51 | šerý
se sluncem za víčky... *** dívala se na dokument o pandách, jak matka svoje maličké houpala na hrudi, když jí ho odebrali kvůli zdravotní prohlídce, plakala... hou hou... a když ho měla zpátky, obalila ho jako kokon z hedvábí a lidé stáli kolem a plakali... SKVOST! *** :-))***
28.06.2025 02:39:55 | Iva Husárková