V odrazech..

Dívám se na Tebe v odrazu dveří metra,
tunel co tunel, má paměť se nespletla.

Jsi stále stejná a přesto jiná se zdáš.
Prostředí, čas, tak trochu nevnímáš..

Tvé ruce se vinou kolem tyčí jak hadi,
ta blízkost ostatních zjevně Ti vadí.

Temnota, kabely,
stejně jako tehdy.
Nevisíš na nebi,
dávno vyšla jsi z cely.

Vždycky jsi byla hráčka.. hráčka spíš s city lidí.
Ten typ, co před mužem se pramálo stydí.

Lákavé přísliby na mysl tanou,
kdo ví, jak chováš se na ruku danou.
Obrazně řečeno, duše s povahou nespoutanou.

Kůže jemná a křehká při doteku,
často tak rajcovní, až bylo to k vzteku.
Hlazení, něžnosti spouštěly řeku.

Jaká je šance, že jsi v minulém životě stála na šibenici?
A jaká je šance, že vzpomeneš i na lidi dřív milující?

Všude jsou reklamy kolem,
vidím jak mrkáš,
mrkáme spolem.

Už teď se nemůžu dočkat tunelu dalšího....
a vidím, že
všichni se na sebe dívají v odrazu oken,
ne na přímo.

Petr Z