Paprskem měsíce
na plátek růže
píšu ti dopis zasněný
To je teď nejvíce,
co láska může….
A potom ještě Toužení
V sametu nocí
krumplují hvězdy
večerní dlouhý plášť
Kouzelnou mocí
promění ve sny
dopis, co právě dočítáš
....Není nad to,než že psát rukou.....mě to tak nějak uklidňuje,když si tak "čmárám",třeba básničky,když vznikají.....
Dopisů jsem za svůj život napsala spousty.....ovšem teď už dlouho ne......naposledy po delší době jeden pracovní, navíc na ne zrovna optimistickou a radostnou adresu.....jednomu "obyvateli"Mírova, měl zájem o nějaké knihy z našeho knihkupectví,tak ohledně toho,co a jak a jak poslat.......cesty osudu jsou nevyzpytatelné.......Psát milému či milé je ovšem jiné kafe......Ji./úsměv/
16.08.2025 19:42:22 | jitoush
Ano, psát dopisy rukou je jako dávat ze sebe více, než jen slova. Rukopis umí vyjádřit i city, tomu, kdo v něm umí číst. Mám své zkušenosti s dopisy na podobné adresy, na jakou jsi psala. A tak vím, že každý dopis "zvenčí " je velmi cenná komodita. A jestli tam šlo ještě o knihy.... musela jsi způsobit velikou radost. Tak jako mně, že jsi četla a komentovala....Díky
16.08.2025 22:38:48 | Lexi
... psacím písmem? Komu by dnes napsat dopis tak zachtělo. Vypsat si duši, s ní papírem propojit tělo. Vepsat do okvětí růží sladkobol. Lásce stříbrné obutí zadat měsíci ševci. Tichonce vzdychat a s vášní zmírat... už jiného nechci.
Mám rád tvojí poezii - Lexi*
16.08.2025 12:25:18 | šerý
A já mám ráda tvoje komentáře.
Dopisy psacím písmem psané jsou opravdu kouskem duše, pane. Měsíčním stříbrem črtané na okvětní lístky spadané, pod trny dobře schované.... vždyť nebude je nikdo číst...
16.08.2025 13:42:36 | Lexi