Osudy

Na hladině chladných rán

třepetá se odraz listí

labutě slyšte, jsem sám

   kvákání, nic nepoví

Silueta prostupuje

dere se závojem mlhy

lidský osud a je přítmí

jak víla  rybářskou sítí

Dva kruhy ve vodě splývají

kapky padají do mysli

vrývají se kontury mlhy

a mizí náhle v záblesku

V cestě ukryto mnoho stop

lidské osudy kroužily

prší, po kapsách ani flok

sedím a jsem  zbloudilý