!?Láska?!

 

Láska vstoupí tiše, jak vánek do květu.

Rozpálí uvnitř srdce v tichu a ve tmě.

Její dotek hladí tam, co duši svírá

a dává smysl všemu, co před tím zmizí.

 

V očích plápolá něco z věčného snění

do náruči tajemství a neznámých cest.

Spojuje duše, co bloudily prasvětem

a vytvoří z nich jeden nekonečný les.

 

Láska není jen slovo, je to cesta, boj.

V ní síla i křehkost se v tanci tam mísí,

když bolí, učí, jak víc otevřít srdce,

a přesto v ní je stále touha navždy žít.

 

Tak v ní najdeme to, co svět nemůže dát.

V objetí její síly čas zas ustane.

Láska je prasvětlem v té nekonečné tmě,

dává životu nejhlubší význam, krásu.

 

Láska jde kolem nás, je v každém doteku.

Proplouvá rychle, jak městský proud ulic.

V očích dál záblesk toho, co známe v hloubce

a ticho mezi slovy, co nevykřičí.

 

Držíme se pevně, i když svět se točí

v rytmu každodenním, v shonu a tom spěchu.

Někdy je blízko, jindy zase vzdálená,

přesto je tam vždy, když nejen hledáš ten dech.

 

Není to pohádka, spíš kus reality.

Na obyčejných chvílích, co jsou za rohem.

Je v smíchu, v tichu, v polibku, v malých gestech.

V tom, co nás spojuje, je v našem domově.

 

Skutečná láska není jen slovo na rtech.

Je vždy sílou, co nás drží v jednom rytmu.

Chaos běžného světa, co stále běží.

Je ten klid, co nás zas vrací k sobě zpátky.