Bez začátku, bez konce

Výkřik šumí mezi ztracenými tóny.

Torzní vlna tepla rozplývá se v tichu.

Tvá je zbylá jemnost v prachu bezedných snů.

Mám na zdi chvění v tanci rozpadlých stínů.

Závoj mihotá se v rozbitých záblescích.

Vlhké vzdechy splývají v beztvarých křivkách.

Noční vzpomínky plují bez tváří, bez jmen.

Vlákna zbylé lásky v mlze rozpouští se.

Něžné doteky mizí v hlubinách světla.

Přes náznaky ztrácí se v pulzech věčnosti.

Sám člověk je neznámý v tichu bez hranic.

Hrají jemné tóny bez začátku, konce.

Věčnost skládá se z prchavých okamžiků.

Vlny těl ve svém objetí vždy ztrácí tvar.

Bez začátku, bez konce. Záře bez jména.

Láska přec tichým proudem bez slov i tvarů.