OKNO

OKNO

Z okna na druhém poschodí,
dívka se na mě dívá.
Mává a tichounce se loučí,
někdy to tak bývá.

Okno se zavírá, silueta mizí,
proboha, snad jsem nebyl cizí.
Věřím, že má chvíle přijde,
to okno se pro mě otevře.

Opět pod oknem stojím,
čekám, do okna se dívám.
Něco se za sklem mihne,
po chvilce ruka na mě kývne.

Okno se opět otvírá,
dívka na mě se usmívá.
Zve mě k sobě domů,
s kytkou utíkám nahoru.