Blízkost

Večer sklání stíny nad loukou rozkvetlou.

Hladí vítr květy, vůně všude voní.

Světlo v jezírku, odraz nocí skleněnou.

Ten smích se nese dál a radost vzduch zbarví.

Měsícův třpyt je tam nad kopcem zeleným.

Šeptá tok potůčku, padá lehce, tiše.

Oči hledí k horizontu, pohled snový.

Duše se uklidní, ticho nocí vládne.

Vůně jehličí nese se stromem stinným.

Čtyři ruce k větvím, jemně, něžně, skrytě.

Pohled míří k obloze, světlem dalekým.

Tělo se objímá, věrně, klidně, tiše.

Bijí srdce, šeptání jména něžně zní.

Hladí dlaň a vlasy, jemně, spokojeně.

Září oči jasem, pohled tep přináší.

Blízkost trvá stále, věrně i nekonečně.