Když mlčíš, víno doznívá

Když mlčíš, víno doznívá,

tvůj pohled zvolna rozplývá.

V mých ústech zůstal sladký dým

a oči stanou proti mým.

Tvá dlaň mě zná i potmě snad,

já chtěla utéct, zůstat, hrát.

Pak dech mi sklouz’ po zádech níž,

můj svět se točí, ty jsi blíž.

V té noci ztrácím vlastní hlas,

jen ticho dýchá mezi nás

a čas se láme, prchá stín,

jsme hřích i klid, jsme závislí.

Když ráno do vlasů svítá,

v tvém spánku čtu, co nepřiznám.

Na rtech mám víno, v duši klid,

i přesto chci tě znovu pít...