Kluziště

Kluziště volá, chystej své nožíky!
Pokreslíme na vodě, kam sjedem,
vytvoříme elipsu, smyčku v tmě.
Poblázníme dvě lodě v jeden sen.

A ty budeš jako snížek ve mně -
skočíš na mě, já spadnu hned.
Tvé tváře zahlásí poplach,
ve chvilce tvá ústa vzplanu.

Obejmu tvé vanilkové tváře.

Sněhuláčku, vždyť padáš,
na zrcadlo mých beder, jsi popleta.
Nechal jsem na tobě svou nešikovnost,
já vím, zažívám to s tebou už léta.

Hleď, vlásky máš mokré,
je čas zamířiti domů a hřát.
Jsme ptáčkové v jedné dlani,
obálím tě, už znám ten řád.

Lehnem si spolu, budeš vrnět,
jako kotě, co přisedlo k mámě.
Já budu do vůně kůže tvé pět
vyprávět příběh své jediné dámě.

Lásko, Lásko!
Čistota v nás je jako sněžítko,
a ty jím třepeš!
Ne, drahá, to jsou tvé vlásky,
vločky z nich padají, když se směješ.

Zavřela oči a zelený odraz na kůži zhasl.
Poklesla hlavou na svůj voňavý čas.
Sevřel ji v dlaních a okno přikrylo závěsem milenců jejich lemovaný pas.