Tak blizoučko je svítání...

Anotace: Toužila jsem vždy,aby mi nějaký muž věnoval báseň,ale nikdy jsem nenašla takového,který by to pro mě udělal....tak jsem ji napsala sama

Dotek po doteku,tak blizoučko je svítání-Lásko s křídly anděla...a zítra další den.
I slunce před tvou krásou zbledlo a Luna se k tvým nohám sklonila,
v tu chvíli i já byl tebou okouzlen.

Má touha sváděla boj s rozumem,
když něžně schoulila ses do mých dlaní,
a ve vlasech skrývala si růže-v barvě nachové,
miloval bych tě v noci i za svítání
ty zplna jsi lásko rozkvétala v přítomností mé.

Já nahou tě laskal a srdce mé pro tebe rychleji bilo,
tvá ňadra toužil sem do dlaní vzít..
Bez povšimností nás náhle šero obklopilo,
když zaslepen strachem-chtěl jsem tě opustit.

Má dívko s něžnou tváří!
Tak toužebně jsi mě hladila-a plamínek touhy hořel dál..
Tvá ústa,jenž spočinula na mých-sladce voněla,
já tvými dlouhými vlasy své prsty proplétal.

V tom sladkém opojení
i já se lásko chvěl...
Pak ulehly jsme k sobě sladce unavení,
a celičký svět nám tu chvíli záviděl.

A láska zrozena v očích ženy-kterou jsem toužil tolik mít,přála si zůstat v našich srdcích na věky..
Nikdy bych už neváhal!
znovu tě do dlaní uchopit
-tak jako tenkrát,když jsem ti přísahal,
tak jako tenkrát u řeky.