Anotace: ***
Náhlý vzlet ptáků
z vysoké trávy
vyplašil moji dlaň,
volně položenou
na bílou kůži stehna...
Podíval jsem se
tím směrem
a ty jsi zatím
sáhla po košili...
Jeden čtverec černý,
druhý vedle bílý-
byla ti velká,
mě akorát...
Nosím ji sedm let-
přesně pro tuhle chvíli...
Nic,to nic není,odpovím,
to jenom vlak... projíždí údolím...
to je vylekalo...
Podívej...naproti
pase se stádo koní...
Tak jako tenkrát,
když se mi o tom zdálo,
tak jako tenkrát,
když se mi zdálo o ní...
o dívce v mojí košili...
Tohle je, Tomáši, nádhera. Stejně jako Tvé obrazy...
13.07.2007 21:34:00 | Ludmila Ježová
Moc povedený! Nemusela jsem nad tím dlouho přemýšlet a to mi udělalo radost :o)))
13.07.2007 09:30:00 | W.O.K.O.
Kam ty na tu romantiku pořád chodíš? Tolik obrázků (básniček) pořád maluješ a já se kochám....
(PS: Pánské košile jou pro ženy, jako bychom se oblekály do Vás...Alespoň pro mě)
13.07.2007 09:28:00 | Rybí_kost
Taky jsem kdysi napsal báseň o dívce v mojí košili. Úchvatný pohled. (ta košile byla fakt pěkná :-))
13.07.2007 08:54:00 | smudlinek