Vůně hříchu
Vůně hříchu
Anotace: Daleko nad skutečnost, nad rámec našeho bytí, nad strop našeho toužení dosahujeme, když bereme všechno a dáváme ještě víc.
Zdá se to být jako včera
v objetí vzdychala dvě roztoužená těla
voněl hřích
Nahota křičela nahlas a nenasytně
touha se vzepjala v rozevřeném klíně
něha se drala do očí
Život se zastavil v nekonečné slasti
nořil se do klína, sál šťávu od neřesti
do kapky poslední
Tvým dechem vášeň má se chvěla
rozkoší nejprudší mě uchopila
k výškám smyslným
Horečné vlhko prochvělo tělem mým
zemdlena něhou tvou, spálena ohněm tvým
poslouchám rytmus slov tvých tlumených
Celá utonulá v záchvěvu jediném
v příboji vzdechů, co vlhkem zněl
po žhavém ztroskotání
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk27.02.2009 21:52:00 ota.pé
Barvitě zpracováno, až jsem se lekl, že popletl jsem
servr až tak to zavání pornografií.Kdybych byl puritán,
řeknu: "Ó, jak nechutné!" Protože nejsem křičím:"BRAVO"
:o)))
22.08.2007 14:06:00 stupid genius
Strašně moc z toho sálá atmosféra.
Rým mě nebere, ale ono to asi tolik nevadí.
21.08.2007 17:54:00 Kozoroh 1
Četl jsem Tvou báseň,bože,
tuze se mi líbila,
pak na Záhořovo lože
přítomnost mne vrátila!
Duši zastřel temný stínek,
i ze mne se stává hned,
něžnou vůni kopretinek,
nepocítím já už teď!
Jako zombí bloudím světem,
nepocítím citu víc,
nepotěším se víc květem,
svět pro mne již není nic!
20.08.2007 23:02:00 Theara
...něha se drala do očí...Krásně napsané - celé, četla jsem několikrát, moc pěkné.
