Mysli na to

Anotace: :) člověk nebo spíše muž až časem pochopí, jak se má chovat k ženě, tak aby byla spokojená. Odpusťte nám to.

Z marnosti se rodí divné počiny,
na sebe se dívám, nejsem bez viny.
Neodpustím si to, že jsem miloval,
že jsem lásku hledal a občas sliboval.

Nezatracuj nikdy žádný daný cit,
měl by si to chlapče někdy pochopit,
že život krátký je a bude navždycky,
on rozdává i bere tvoje bolístky.

Jen jedno dává a ty můžeš brát,
když můžeš ženu, něžně milovat.
Když ji můžeš laskat, tajuplně pít,
vyznávat ji lásku a pak ji políbit.

Je to dar jen nás, nás mužů nebo žen,
že dáváme své city peklu na rožeň,
že rozdáme se kvůli lásce na pospas,
ať je z toho cit nebo jen trapas.

Ženu neukojíš dotykem,
ani sladkým polibkem.
Musíš se jí věnovat, dobývat a dávat,
ona vedle tebe nesmí nikdy strádat.

Ty máš rozkoš vždycky ona jenom tehdy,
když se jí dost věnuješ, dáváš ji víc něhy,
nemysli jen na sebe, vždyť ty jsi přeci džentlmen,
a co přijde potom, tak to už no comment.