Anotace: ...
Na křídlech labutí
zas ulehli jsme znovu
ve žhnoucím objetí
rty vydaly se spolu
po stopách dávných hříchů
ve světlech nových světů
pár Bílých trpaslíků
se rdělo u mých vzdechů
když sál jsi prach z mých retů
a žízeň touhy našel
ochutnám Tvoji pýchu
ať jenom sténáš tiše…
…a ve dlaních Ti hoří
mé tělo roztavené
do kterého se noříš
jak Slunce do plamene
a přikrýváš mě tělem
jak vroucí mlhovinou
když stoupat chci jen výš
a je to Tvojí vinou…
…že v koutech nekonečna
dotknu se hvězd
a záhy
se oba rozlijeme
do kapek Mléčné dráhy
tak lásku zažehneme
až v galaxiích chvění
vždyť jeden pohyb stačí
co rovnováhu změní…
…a klid nás pohltí
jak dálku v rozednění
jak temnotu i den
jak smrt anebo bdění
a na řasy se snáší
polibků sladký zámek
srdce nám ještě buší
když oči zmáhá spánek
…zas labuť ozdobíme
bělostným povlečením ...
Teď černým pasažérem
na křídlech Tvého snění
Jsem
Prvně jsem se odhodlal vytknout básni chybu. Vadí mě, že není pro Gabkina. :-)
25.10.2007 12:07:00 | Aťan
...jako bys popisovala vechny mé současné pocity a prožívání ...moc děkuju .....je hodně dobrá :-)
18.10.2007 07:55:00 | pavlis
Paráda :-) Krásně to plyne a halí duši do bílých prostěradel s labutí podsadou... :-)))
11.10.2007 10:19:00 | Levandule