Anotace: ...
Na křídlech labutí
zas ulehli jsme znovu
ve žhnoucím objetí
rty vydaly se spolu
po stopách dávných hříchů
ve světlech nových světů
pár Bílých trpaslíků
se rdělo u mých vzdechů
když sál jsi prach z mých retů
a žízeň touhy našel
ochutnám Tvoji pýchu
ať jenom sténáš tiše…
…a ve dlaních Ti hoří
mé tělo roztavené
do kterého se noříš
jak Slunce do plamene
a přikrýváš mě tělem
jak vroucí mlhovinou
když stoupat chci jen výš
a je to Tvojí vinou…
…že v koutech nekonečna
dotknu se hvězd
a záhy
se oba rozlijeme
do kapek Mléčné dráhy
tak lásku zažehneme
až v galaxiích chvění
vždyť jeden pohyb stačí
co rovnováhu změní…
…a klid nás pohltí
jak dálku v rozednění
jak temnotu i den
jak smrt anebo bdění
a na řasy se snáší
polibků sladký zámek
srdce nám ještě buší
když oči zmáhá spánek
…zas labuť ozdobíme
bělostným povlečením ...
Teď černým pasažérem
na křídlech Tvého snění
Jsem
25.10.2007 12:07:00 Aťan
Prvně jsem se odhodlal vytknout básni chybu. Vadí mě, že není pro Gabkina. :-)
18.10.2007 07:55:00 pavlis
...jako bys popisovala vechny mé současné pocity a prožívání ...moc děkuju .....je hodně dobrá :-)
11.10.2007 10:19:00 Levandule
Paráda :-) Krásně to plyne a halí duši do bílých prostěradel s labutí podsadou... :-)))