neznalost dotyků polibkem odstraním

Je sen, ten den, kdy dotekem vlhkého rtu je povolen?
Sním, každý den o lásce z jarních kvítí,
smím ji dnes políbiti?

Ztracen v srdci svém, neznalost tvých křivek,
Polibkem lůna tvého, je dovolen i hřích.

Když se na obloze objeví první hvězda,
tak vím, že bdím, že se mi to nezdá.

Ty jsi moje múza, bez tebe sem pouhá lůza.
Nedokážu si bez tebe představit den,
však tobě stačí pouhý mokrý sen a Mé jediné přání?,
ať tvé oči štěstím jenom září.

Láska krásou stala se,
dnem i nocí stále sním,
pouhá rozkoš stane se
polibkem noci nechtěným.

Radost jest dne,
slunce ti cestu ukáže
neznalost dotyků polibkem odstraním.

Kruta je daň, jenž platit budeme
za noci, kde lest číhá
strom se stínem rozkoše
je touha a chtíč.

To krása života, darem z nebes,
jsi jako anděl, jsi v srdci mém