Milování na jahodové louce

Procházíme se po čepcích jahodníků,
smetanové nebe plyne,
Boha nevidět,
na rtech rozbité plody,
v dlaních cit,
na sobě sebe.

Zahaleni do šrámů od kopřiv
bledomírná podvečerní siesta vůkol,
voníš po hyacintech,
ač jaro dávno nezbylo tu,
nahými lýtky těžknoucích paprsků
ušlapáno do posledního šlahounu.

Vykasané pěšiny
napřímily svěšená ramena
zaječích křižovatek.
Sem tam polibek,
v závětří divizny
hebká záda rozťal,
stojatý stín.

Rudé květní lístky
zaplavily onen kout
kde tančívaly s větrem vlčí máky.
A horké vzdechy víří
nekosenou trávu,
v hadovitých proudech
obtéká nás letní vzduch.

Kůže porostlá otisky,
rozbité lokty od květin,
smetanové nebe plyne,
Boha nevidět,
přes mez s ostychem nakukuje
zbylý vezdejší svět.