Co vlastně jsem?

Jsem poušť, co touží po kapce vody,
jsem jiskra, co chce zažehnout.
Kdopak jen mé oblé vnady,
kdopak je má obejmout?

Jsem žádostivá,
však plachá zároveň,
má touha dřímá,
budiž povodeň!

Chci orosit se
jako čtyřlístek po ránu,
a cítit stejnou rozkoš,
co popisují v Koránu.

Chci dotýkat se Tě, hladit a líbat,
má chtivost nezná hranice,
jak moře s řekou splynout,
však něžně milovat CHCI nejvíce!