Anotace: ...já nevím...
Při ranním stlaní postele
mi z polštáře
vypadl
úplně zmuchlaný
zapomenutý sen.
Vůbec ho nezajímal zpěv ptáků,
nevnímal vůni akátů pod oknem,
a před paprsky vycházejícího slunce
spustil žaluzie.
Pak stál ve dveřích
koupelny
a nenasytně hltal
mé tělo pod sprchou.
A když seděl nad šálkem kávy,
kterou jsem uvařila,
a místo ní se vpíjel
do mých očí,
tak jsem mu dovolila,
aby si mě vzal...
vidíš..a pak, že nevíš..ST!! matičko, ach..to moje srdíčko..však víš..
10.10.2009 05:15:00 | Agniezka
Souhlasím s názorem předešlým!Vzrušující!
10.06.2008 12:11:00 | Ewineccka