Čas je relativní

Ležíme spolu v jedné posteli,
dny rychle střídají se s nocí
Jen pro sebe jsme svá těla prostřeli,
a ty mě zase máš ve své moci

Těla naše napnutá jsou k prasknutí,
rozkoš proudí skrze duši
Čím dál žhavější jsou naše splynutí,
kdo mohl takový návrat tušit?

Na chvíli odletíme z této reality,
kde život, prostor a čas,
jsou pro nás jen bezvýznamné banality,
a nevnímáme ty druhé kolem nás

Jsme tu teď je my dva,
a roky letí kolem nás,
divil by se kdo nás zná
Na ostří břitvy,
balancujeme totiž zas…