Osuška

nahá a bezbranná
v lehké froté zahalená
na něm zvlnění jemná
jež říkají: hle, toť žena

nežnou masáží prstů svých
snažím se Ti říct
zapomeň teď na ostych
v knize lásky začni číst

pokožka skrytá
orosená kapkami
nádheru skýtá
Tvé ňadro na dlani

Kde je to druhé?
Ono zajisté touží
též po chvilce dlouhé
nerado samo se souží

nevelký pahorek též leží tu
směrem vzhůru se dívá
on touží sdělit světu
jak touha je živá

Proč tedy zříkat se odhození
té látky jež halí tělo
přeci dobré není
ignorovat co by chtělo?