Medová

Líbal bych tvá chodidla,
brouzdal mořem kůže,
ukřižovat rodidla,
to jen ve snu může.

Odvážná a perverzní,
taková je moje představa.
Že sejdeme se znovu,
se ani ve snu nestává.

Uteč před vášní a chtíčem,
útěk to krátký,
já k němu klíčem.

Kostrbaté verše,
pod nekonečným steskem,
nechávej si zdát,
o nemožném - hezkém.

Na ňadrech margarín,
i kousky medu,
odmítáš... odcházíš,
přesto Tě svedu.

* Zhasla svíce tvojí touhy,
vzpomínka,
jen přelud pouhý *