Pst!

Jak kopyta, jak bubny duní
v bitvě vřavy pod měsícem,
to skály touží v novolunní,
to prašná cesta za rybníkem
svádí ručku něžnou v přízrak
vášeň,
ach
ach
ach,to ty jsi drak!
Louka jarem květů letních
posetá, když luna září,
jak pot se škvaří cele v hřbetních
záhybech tvých horkých tváří,
to stony zaklíněných údů,
ňadra vřená mdlým kmenem dubu,
to zbrkle rozrývaná země,
ať miluje se širý svět!
Ach
Ach
Nestoudníku, znič mě!
Znič mě!
Tvůj zvrhlý hled
a v slunci květy uválené
zprzněné a mrtvé pláčí,
to rty tvých dam jsou nezjizvené,
je příliš jich,
ach
už snad stačí,
dnes rovnám se jim v necudnosti,
dnes křičím jako jejich lůna,
ať ukážeš mi nestoudnosti,
ať dneškem započneme hru na
…pst…