Anotace: ...pojď letět někam daleko...
Leželi nazí vedle sebe,
ztraceni v bělosti
vypraných cích,
jako by na ně přímo z nebe
napadal sníh...
leželi nazí a lapali po dechu
jakoby oba tím proudem stříbrným,
který jim Měsíc naléval na střechu...
plavali společně, až k dálkám vzdáleným...
leželi nazí v tom černém pokoji
jako dvě sochy z bílého mramoru,
byli jako jablko, které se rozkrojí,
oba se klidně dívali nahoru...
leželi nazí a někde nad nimi
hvězdy jim blikaly zase a znova
a někde nad nimi svítala naděje,
že si to můžou... zopakovat.
K r á s n á ST! A ta jablka!!!Nahota až k jádrům...odevzdanost...dvou lidí...v poloutmě
16.12.2008 02:03:00 | Veselý Drak
Prostě umíš,jako vždy
10.12.2008 22:07:00 | Vivi.~2