Anotace: Mnojo:)
V měsíčním svitu skví se hebké tělo
dosud nehlazené
vášní nepolíbené
dychtivostí nedotknuté.
Chvěje se a neví
co skrýváno jest
před světem dětí.
Chce z něj pryč,
(ač význam nenávratnosti je jí znám)
poznat ten chtíč,
zahnat mladých klam.
Utéct do mysli
- světa bez hranic?
Dnes ne.
V objetí opatrné vášně
co nikdo nezapomíná.
V zajetí bolesti, jež dosud nezná
a očekávání, která v skutečnosti
rozplynou se.
Námitky za sebou nechá
a trpělivě čeká.
Cítí hrozný tlak
a polibky vnímat neumí.
...
Lítost, k tomu divný cit
nemá smysl, nemá cíl.
Nelze vrátit prožité chvíle,
jen ve vzpomínkách topit se.
Tvá báseň se příjemně čte, se slovy to umíš, perfektní obraty. Připadal jsem si jako bych tam byl(voayer), tak silnou má tvé dílo atmosféru. Snad bych tam jen nestrkal ty závorky, které v poezii nevypadají zrovna nejlépe, ale na druhou stranu, je to jen subjektivní dojem.
Takže to zakončuji tím, že se mi to moc líbilo po všech stránkách.
24.03.2010 12:42:00 | Rampa.Tau
Nedočkavá dívka vrhne se pak do náruče prvnímu debilovi a všechny ty hezké začátky s ním dokonale promarní... nj, moc pěkná báseň
20.01.2009 15:59:00 | evy