V realitě k naivitě

A zas přišla ta chvíle,
kdy činí se má píle.

Já pevně skrytá ve tvém náručí,
nedělám,co si kdo poručí.

Jen pluji na vlnách slasti
a chytám se do tvé pasti.

V sladkém opojení tvých rtů
božským neprávem zase tu.

A ikdyž to možná není správné,
vím,že je to pro nás to pravé.

Proto možná se ústa tak zuřivě hledají,
ani chvíli oddychu nám nedají.

Nevíš,co všechno se mnou dělá tvůj dotyk,
jak celá hořím
a poslední zábrany bořím.

Problém je,že to neumím vyjádřit,
pohrávám si se slovy:patřit,nepatřit.

A tvrdím stále,že vypadáš roztomile v říši spánků,
od těla,po líce přes rty až k něžným spánkům.

Tak nediv se,že bych tě chtěla,
u sebe blíž stále měla.

Snad nacházím v těch slovech útěchu,
byť prazvláštní a slastnou potěchu.

Je ráno a mě budí realita
a odplouvá hloupá naivita.