Pannenství.

Jak jsi jen krásná,
mámin mazlíku,
věc je to jasná,
jsem králem grázlíků.

Zanech dnes doma úředního šimla
a také drahou tetu.
Mé touhy jistě už sis všimla
a nebo se snad pletu?

Co chviličku ztrácím
pod nohama půdu,
již na lůžko tě kácím,
obětí jsi mých pudů.

Kdo je tu na vině?
Vždyť dávno já už chtěl
s květinky nevinné
jen setřít její pel.

Jak krásná jsi a mláda,
pryč je tvé hájenství,
snad odevzdáš mi ráda
to svoje pannenství.