Posedlost

Anotace: každý den, každou noc...

Na hrudi tlačíš malý kamínek,
ze srdce spadl a na prsa se usadil,
dýchám ztěží jak funebrák,
když do hrobu rakev poslední posouvá.

Prsty se třesou jen při myšlence,
na tvář bez očí, kterou spatřit bylo peklo,
bez záště a nenávisti uprostřed úplňku,
na kraji postele rozestlané v klubku peřin.

Po stehnech jen loudajíc hladím tvé rty,
s polibky nešetřím v klíně tvém,
vždyť posledním jsem z posledních,
když posedlost nad tebou vzala mě pryč.

Snad jen do dalšího úplňku tvořím tvé tělo,
možná, podám ti ruku záchranou poslední,
vlhce se ke mně třeseš, těšíš se na mazlení,
ale posedlost někým jiným tě ničí…