Hříšná

Snímám z tvých očí touhu
láskou neposvěceného kostela.
Dláždím polibky chodníček,
do blízkosti svatyně.

Stojím u vchodu oněmělý
vzdechy vyzvánějících zvonů.
Dotýkám se ústy veřejí
rty hladím výstupek kliky.

Otevírám křídla úzkých dveří,
na ramenou cáry zádveřního závěsu.
Vcházím dál, kroky mé zrychlují,
běžím plným proudem.

Přináším v tvůj svatostánek dary své.
Náhle jsme proměněni v muže a ženu.
Víno v lůně oltáře tvého
zrodí chléb a život nový.

Kéž nám to jednou odpustíš...