Už nikdy více

Anotace: Toto jsem napsal ženě, kterou jsem moc miloval. Byla to ovšem láska zakázaná a oba jsme věděli, že jednou musí přijít smutný konec. Tak jsem o tom stastnějším...alespoň snil.

Moje srdce hned radostí plesá
když tvůj polibek na mé horké tělo klesá
připadám si jako v ráji
kde jest samý květ
chce se mi z lásky ódu pro tebe pět
jako skotačivé štěňátko ocáskem vrtí
jako malé koťátko blahem vrní
tak šťastný jsem...nad tebe není


Když jsi semnou, mé srdce plane a sálá
a ta slova jsou ukuta na věky, čistá a stálá
máš v sobe krajinu krásnou a záhadnou
v ní kvetou chvíle, co nikdy nevadnou


Máš v sobe místa
kde možná bych se bál
ale hlavňe slunný louky
kde moc rád bych se s tebou smál


A pak na tý louce zelený
na tý na míle vzdálený
tam dali by jsme prostor naší lásce
nic nebylo by v sázce
to jen povolili bychom srdcím uzdy
hleděli si do očí...už navždy


Rty naše by se sladce objali
a jazyky do francie rozjeli
pevně se obemkly
sajíc silně jeden druhého
zámky uzamkly
do času věčného


Prsty hrají si spolu
nohy boky svírají
ruka sjíždí lehce dolů
už nejsme spolu jen potají


Šílíme štěstím
šílíme blahem
už není hranic mezi zemí a nebem
už nejsme jen já a ty
jsme celek, hořící plamen
co prozáří všechny temnoty
naše těla hoří, jsou horká
plamen všechny a všechno
dočista spoliká


Jsme divoká voda
co skálou cestu si razí
a ač mě z toho mrazí
že jí to věky trvá
naděje že prorazí
ta stále přetrvá
teče z nás studený pot
jako řeka proudem
avšak slyšet je jen šepot
kroužím jak vír v tobě
svým jemným údem
patříme jen sobě


Jsme chladivý vítr
co vane přes celý svět
stále tam a zpět
bolístky naše ovane
a jen radost už zůstane
hladím tvé ladné linie
a rozbijím se jak vlna o útesy
jimiž jsou tvé něžné prsy
okamžik, jenž nikdy nepomine


Jsme pevná zem
co drží nás na nohou
a když upadneme
dostanem šanci novou
zase vstaneme
a navždy už spolu budeme
tak hluboko se zavrtáme
jak do skály borovice
tak moc se zamotáme
nerozmotáme
už nikdy více!