Vyznání

"Myslím, že jsi krásná"
šeptal jí do vlasů,
jasná kapka rosy se třpytí
do snů a růži podával.

"Myslím, že jsi kouzelná"
šeptal jí do kůže na krku,
bezedná láska, krásná slova
k úprku chmury rozehnala.

Myslím, že jsi nádherná,
šeptal jí do loketní jamky.
Lucerna svatojánská poslední
zámky se otevřely pod tíhou těch slov.

Už nešeptal jí lásky vyznání,
ticho bylo výmluvnější více,
pohání jejich těla touha
chtíce poznat, co jiný nepoznal.

Myslím, že jsi magická,
na ta slova marně čekala,
praktická mysl nechápe,
skonala, jen láska rozumí.