Před bouří

Znáte to ticho před bouří,
kdy bojíte se snad i dýchat,
slunce se schová v pohoří,
něžná dlaň touhou neosychá.

Barevné zvonky bez hlasu,
oblohou pluje šedá ocel,
zůstávám v tichém úžasu,
těla si zavíráme do cel.

Jen duše mříží prolétají,
spoutaný prosíš o návrat,
soukromí už si neobhájím,
ruce si marně zkouší hrát.

Vzájemný dotek boří ticho,
duše se vrací do těla,
pučochy trháš, končí Psycho,
náraz a Země se zachvěla.