Nahá výstavka

Roztažená záclona ve druhém patře,
v jednom z mnoha oken našeho baráku,
stojí na parapetu, rozzářené tváře,
nahý jak Amorek, malý kluk, z páťáku.

Bez studu, jen tak, se ukazuje ulici,
chce tím svůj neskutečný zážitek sdělit,
jak dole sám v sobě odpálil munici,
kterou dosud jen v náznacích mohl tušit.

Venku rozhihňané holky z jejich třídy,
jedna před druhou maskují živý zájem,
zejména když se k nim neobrací zády,
netuší vůbec, že zrovna prošel rájem.

Od rána, sám doma, našel v sobě muže,
a poznal, co je to sila smyslnosti,
rozkoš, z níž mu naskočila husí kůže,
předčasně tajemství odhalil dospělosti.

Mužský vystavil hrdě symbol plodnosti,
nestydí se za vzrušené tělo v rozpuku,
to skrývá daleko větší tajemství,
že je rozkryje, je možno dát záruku.

V extázi objevu se rozdává světu,
chtěl by, aby ho tak všichni viděli,
a schválili mu jeho objevnou cestu,
tu, po které jsme sem my všichni dospěli.