usmíření

jak po boji mrtvá těla
ležíme jeden na druhém
a posloucháme, kdo víc dejchá
komu ještě tluče srdce

obnaženi
nohy svázané do svých zástav
bílých prostěradel
potrhaných
touhou

tiše ležíme
beze smrti bez života
lehcí
tak lehcí
a přece s tak těžkými víčky
pot utíká z našich ran
sákne do peří okradených hus

z tvých prsou zvoní hrana
a z klína voní odpuštění