Anotace: Rád bych veršoval i jinak, ale je jaro, co naděláte?
:o))
<!>
Urob si pauzičku,
nech už veršování,
jednu mou kozičku
vezmi si do dlaní.
Polaskej poupátko,
ochutnej jazýčkem,
nazvu Tě zakrátko
andělským ďáblíčkem.
o!o
V andělském ďáblení
našeho souznění
milujem se vřele.
STOP!
Už nikdo další
nesmí k nám do postele!
<!>
Ve jménu souznění
mám jednu otázku:
"Svezeš mne na tom svém
ďábelském ocásku?"
Za všechny slasti,
co s ocáskem okusím,
nikoho jiného
v pelíšek nevpustím.
o!o
Jestli Tě svezu?
To já moc rád!
Jen co se k dílu
postaví kladně
i ten můj kamarád.
Když ne,
mám prstíčky,
z Tvé tůňky vodičky
dobudu rád,
na ňadrech hebkých
procvičím prstoklad.
<!>
Neváhej milý můj,
studánka čeká,
důkladně prostuduj
zákoutí hebká.
Voňavý vodopád
prsty Tvé
bude hřát,
že i Tvůj kamarád
zatouží milovat.
:o))
To je pěkná pohádka, a docela napínavá! Povede se? Nebo nasadí náhradní řešení? ST.
10.04.2010 17:22:00 | Zasr. romantik