Anotace: rezonancím...
Když v deštích vody tříšť
tříští se o skla ventilačních
ty pod dekou jsi u mne blíž
po touze lačná..začni
od skrání krkem dolů
jak ze strání když běží
naproti jaro létu
jako když sněží z věží
na okno mého parapetu
Jsi rampou mého vzletu
do výšin vrchů u Aratu
jak rád se s tebou pletu
v pletencích akrobatů
V těch výškách hlasy slýchám
a těžko se mi dýchá
pak do nočního ticha
šepoty vzdechů
a ze stěn jako v echu
mi celý týden zní
tvůj hlas v tom jiskření
Když v deštích vody tříšť
a vítr v svistu sviští
má kovadlina a hlemýžď
slýchává tvoje příští
řečené elegancí
a stěny mé jsou poctěné
tou další rezonancí.
...jsem téměř hluchý
a nemám tuchy
jak jak zpívá déšť
jak vítr zívá
však díky básním tvým
už vím...
ST!
28.07.2010 12:28:00 | Mario de Janiero
Jak se tak dívám, básnička vzala mnohým dech i slova. Zdá se mi velmi, velmi pěkná a hodná k zapamatování.
Kdyby to šlo, dám víc než dva bodíky.
24.07.2010 22:59:00 | Zasr. romantik
Když touha má rezonuje
za nočního deště
ozvěnou slyším svoje
opakované ještě...
Nádhera..ST!
24.07.2010 16:08:00 | hašlerka