Keř růží

Večer plyne pod zastavenými mraky
podobají se mojí dlani
vrcholek ňadra schovaný pod ním
zatím jen tuší... polibky

hvězdy se svlékly do naha taky
počkají s námi na snídani
tiskneš se ke mně a tebou voním
hladíš mé tváře a já tvé...

po bocích prsty jdou tak zvolna
noc kryje klín tvůj něžným sametem
snad mít, ach zítra mít den volna...
byl bych tvůj král v tom zámku zakletém

líbám ho... tvůj zámek, jeho nádvoří
studnu tvou, kam přivázalas koně
líbám tvůj keř rozkvetlých růží
dnes v noci... voníš jenom pro mě...