Miluju vůni
právě umytého nádobí
na tvých rukou
pícháš bříšky prstů
oděných do smrkových jehlic
za nehty pěna
roztekla se v slzy delfínů
chycených v odpadních rourách
na bedrech kvete
pohřebiště oceánu
sesbírej kříže
z mého klína
jemně
ať neslyším křik umrlců
ve svém vyvrcholení
*
Vsakuji se do tebe
podzimním deštěm
v objetí vůně
jarních fialek
životem jenž si razí cestu
napříč naším časem
lhostejný k výhonkům
i umírajícím větvím
není mladé a staré
jen slastné spočinutí
pylových zrn v tvém klíně
smáčených slzou naděje
je naší odměnou
... i pokáním ...
*
05.10.2010 17:04:00 | HarryHH