Anotace: jedný vědmě...
Už ochutnal jsem tisíc chutí
s kořením zemí cizích
a přešel každý vratký most
kde ve vrších brání v nadechnutí
vítr co v plutí mraky nutí
přepral jsem zbabělost
a získal cnost
mám dost?
Neb hledat mám
a ptát se zlatý ryby
když láska
....chybí
je to k zbláznění
to v břiše kamení
a v srdci mámin jehelníček
a ze dvou lžiček
vybrat mám
v první se válí ciankály
ve druhé odraz dáli
jak jezer zrcadlení
není stále není
ba ani na dohled
krasohled
na čele dlaň
i příkrá stráň
mi nepomůže
a ani litry tuže
popsané pergameny
a vykotlané kmeny
vrb
co chrp jsem natrhal
i v mrazech ledna
řekla mi kdysi vědma
...ty se utrápíš
....Spíš?
a netušíš
oč tu..
zítra ti to dočtu...
Vážím si tvýho trápení
taky těch šutrů v břiše
vždyť TO! je dobré znamení
že ti to skvěle píše
jen se trap chlapče
nebuď srab
obětuj za nás líné
zatím co dechna
a rytmus techna
buší nám do uší
a mozek netuší
co z přemýšlení plyne...
ST!
16.10.2010 14:17:00 | Mario de Janiero
Vážím si Niky Tvého komentáře ..Však snaha Tvá mi do básní zasahovat a slova hvězdičkovat a třídit do šuplíků a být ke všem milá a taková opravdová to přebíjí...prostě ti nevěřím...zengebuš
15.10.2010 23:48:00 | zenge
Zenge, Tvé dílko mne doslova uchvátilo, myslím to vážně. Skvěle podané, velmi zamyšlenkové, ale také hodně smutné... a to mě trápí. ST! za obsah, pro mě s jistou hloubkou zamyšlenkový.
15.10.2010 06:31:00 | NikitaNikaT.