Ora et labora

Na počátku stvořil bůh Tebe
zem byla pustá
a tma nad propastnou tůní
když vzpomenu si
tak mi zebe
a nad vodami tisíc vůní
pak bylo světlo
a pod klenbou nebe
na nebi hvězdy kolem luny
ve velkým třesku
padala láska k zemi
mezi moře vlny
mezi pouště duny
i mezi meze
..nikdo si nehrál na vítěze
a nechtěl krotit síly
kol svět byl spravedlivý

A byl jsem to já
z Tvého žebra
kdo o tu lásku
stále žebral
v zahradách
kde ženy Sijónské
se vypínají
a chodí s pozdviženou šíjí
však já jsem nezavadil
ani svým pohledem
nedotkl se vín
co do džbánů prý lijí
pro zapomnění

Jak svět se mění
i lásky podobenství
utíkám do hájemství
ticha kde tiká
jen strojek hodin
klášterních
a z chodeb smích i hřích
byl dávno vodou smyt
když slyším bít
hodiny místo kokrhání
o čtvrté ranní
tou chodbou mířím
..k modlitbám.