Osvoboďte utlačované

V naší podemokratěné společnosti,
Bolševicky regulovaného kapitalismu,
Máme pořád dluhy vůči minulostí,
Stále tu ještě s námi žijí utlačovaní.

Na samotce uvěznění v temnotě,
Spoutaní pevně v pánském prádle,
Napořád v levé nohavici kalhot,
V takřka nevětratelném prostředí.

Nemají žádná občanská práva,
Jsou jen otroky svých majitelů,
A pouhými vykonavateli rozkazů,
Většinou slouží coby odpadní potrubí.

Již od mládí jsou zaživa mučeni,
Opakovaným stahováním z kůže,
A nuceni přinášet pánovi radost,
Dokud oba dva nepadnou vysílením.

Později přichází zostření trestu,
K prasknutí napumpováni čerstvou krví,
Když opakovaně zvrací do latexu,
Jak jsou topeni v dámském přirození.

A tak jenom když pán v noci usne,
Odhodlaně demonstrují svoji sílu,
Když se společně tajně pozvednou,
A připravují svoji poslední bitvu.

Doufají, že se blíží jejich naděje,
Že povstanou další noví bojovníci,
Pak společně odejdou na světlo boži,
A připraví velkou část lidstva o potěšení.