Pytel

Jsem majitelem pytle ztrát
vzpomínek jenž jsem míval
honosný nosíval jsem šat
abych svou bídu pod ním skrýval
od muzik chodíval jsem kolem blat
ze strachu noci jsem tmě zpíval
do bláta hubou jsem i padl
..častokrát
pro posměch ze vsi vší
však jedné co ani netuší
mou náklonost a něhu
v převislých moruších
a dole k břehům
kořenů domovin
mé srdce vedle starých vín
jsem skryl
i když jsem hubou ryl
tam v blátě u souvratě
a díra v kapse na kabátě
se na svět šklebila
svět smuten by byl
kdyby nebyla

..Však byla
chvíli mou
(ve vzpomínkách)
a vždycky když jdu tmou
a vzpomenu si
obzor se rozsvítí
já šplhám po nitích
v měsíčním svitu
do oken toho bytu