Inspirace
Inspirace
Anotace: Tak jde život, vážení, nic se na tom nezmění.
Na louce, kam měsíc svítí,
vidím náhle holé řiti.
Mladý pár tu zápas vede,
ten rošťák mi dceru svede.
Nechci kazit jejich hrátky,
ani volat dceru zpátky.
Vzdychnu jenom jemináčku,
když to zkouší na stojačku.
Opatrně mířím domů,
ukrývám se vedle stromů.
Podobně kdys já se choval,
jenom lépe jsem se schoval.
Doma potom ženu hladím,
jako mladík zas jí svádím.
Kouká na mě jako z jara,
pak mi ovšem ráda dala.
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
Už první verš mě dostal :-) njn, louka..ale postel je postel!
18.05.2011 23:29:00 | Chancer
Jo, nikdo to nezmění
dokud nebudeme mít tu moc-
na některé scény venku
hodit na chvíli zatměbí.
18.05.2011 22:17:00 | s.e.n
Na louce, kam měsíc svítí
chytil mladík dívku sítí
do vábničky úst a těla
Ona, ač ne nejprv chvěla
poddala se žáru síly
pro něj v tmě se rozvoněla
když se v svitu propojili...
18.05.2011 08:18:00 | šuměnka
Když se Psavec z hospody znenadání vrátil,
zastihl tam rošťáka, jak mu dceru klátil,
rošťáka pak zastřelil, za ten kousek smělý,
svoji dceru nestoudnou, splácal po pr..po hlavě
ST
17.05.2011 13:51:00 | Kars
Psavečku, možno čas jde kupředu, ale vše... zůstává v jisté podstatě stejné... stejné a krásné :o)
17.05.2011 12:24:00 | NikitaNikaT.
