Řiť 2

Když můžeš ještě chyť
ty chvíle okamžiků
zavři je do šuplíku
ke žlutým fotkám
až koukneš smrti v říť
a slova z pod jazyku
pálí jak vodka
z Voroněže
a z věže
půlnoc odbíjí
a v chodbách chodí chmury
tak jako za dob jury
otevři sály podvědomí
ze starých kinofilmů
..máma tvá
..alej z jilmů
v kaménkách
..voda čirá
ne takhle se neumírá
ještě chci stránku pootočit
v kaménce bosou nohu smočit
zahlédnout za sklem lásku
dát jedno tmavý u Jirásků
a ránem na rybách
očima hladit hladinu
a nocí z hvězd
a jejich drah
pít do dna
jako z Tramínu

Až kouknu smrti v řiť
za kliku beze vzlyků
chyť a pootevři
to aby mezi dveřmi
má duše mohla ven
tak jak stoupá kouř komínem