kód

Má voda už má pět set let
a všechny básně nazpaměť
už znám
po mapách prstem celý svět
po souši,vodách
tam a zpět
navzdory krám
já stále klopýtám

Ten kdo mi podá ruku z vět
a z lásky umí stavět zeď
bez dřeva malý prám
i patro vzdušných zámků
jak zednář zná tu odpověď
a hvězdář z snářů v trasách let
..rozpoznává
a ví jak když se padá
se zimou třese brada
tak do těch vod je vítán

Mám věkem k zemi ohlej hřbet
a sarkasticky křivý ret
a ve svých snech furt lítám
pak pěstí srážím ty co med
mi kolem huby mažou
klapou jak zuby kastanět
a sliny jedu hážou
ne oni nedokážou
mít se mnou stejný kód
a vstoupit do těch vod.